Sexistická reklama – legislativní úprava… aneb čím se řídit při posuzování sexistické reklamy
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
Základní rámec regulace reklamy je obsažen v zákoně č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Tento zákon se vztahuje na veškerou reklamu (tedy až na několik málo velmi specifických výjimek, u kterých platí speciální právní úprava) bez ohledu na prostředek, kterým je šířena.
Zákon o regulaci reklamy zakazuje takovou reklamu, která je (§2 odst. 3) v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu.
Z hlediska zákona o regulaci reklamy je tedy klíčové zkoumat, zda daná reklama porušuje dobré mravy. V rámci kategorie dobrých mravů lze pak identifikovat 3 základní prvky zakázané sexistické reklamy:
- diskriminace z důvodu pohlaví
- snižování lidské důstojnosti
- obsah prvků pornografie, násilí či motivu strachu
Problém je, že pojem dobré mravy je velmi abstraktní kategorií. Definici dobrých mravů podal Ústavní soud ve svém rozhodnutí II. ÚS 249/97: Dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a času, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právních vztahů.
I tato definice je velmi obecná. Nicméně lze z ní vyčíst, že obsah dobrých mravů se v čase mění a že v rozporu s dobrými mravy je takové jednání, které je v rozporu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Přičemž bezesporu jednou z těchto obecných morálních zásad je i rovnost žen a mužů. Lze tedy vyvodit, že sexistická reklama, která je v rozporu se zásadou rovnosti žen a mužů, je zakázaná pro rozpor s dobrými mravy.
Dalším důležitým (a již zmíněným) pojmem je lidská důstojnost. Pokud reklama snižuje lidskou důstojnost, je zakázána. Ústavní soud lidskou důstojnost definoval (rozhodnutí ÚS 69/04) jako hodnotu ukotvenou v samých základech celého řádu základních práv obsažených v ústavním pořádku. Je s ní spojen nárok každé osoby na respekt a uznání jako lidské bytosti, z něhož plyne zákaz činit z člověka pouhý objekt (…), anebo zákaz vystavení osoby takovému jednání, které zpochybňuje její kvalitu jako subjektu. Lze tedy vyvodit, že reklama, která činí z člověka pouhý objekt, je v rozporu s lidskou důstojností a tedy v rozporu s dobrými mravy a tedy zakázána.
Posledním klíčovým pojmem pro posuzování sexismu v reklamě je pojem prvky pornografie. Pokud reklama obsahuje prvky pornografie, je zakázána. Pojem prvky pornografie Ústavní soud dosud nedefinoval, nicméně vyjádřil se k pojmu pornografická povaha díla (rozhodnutí ÚS 606/03): Test pornografické povahy díla, který by měl být aplikován obecným soudem, spočívá na posouzení, zda celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním. Lze tedy vyvodit, že reklama, která osobě s běžným cítěním způsobí morální pohoršení z důvodu své pornografické povahy, je zakázána.
Dozorové orgány
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání s pravomocí udílet sankce (pokuty).
Krajské živnostenské úřady (pro ostatní reklamy – tisk, venkovní reklama apod.) s pravomocí udílet sankce (pokuty).
Rada pro reklamu (působnost pouze vůči svým členským organizacím) bez pravomoci udílet sankce.
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
Základní rámec regulace reklamy je obsažen v zákoně č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Tento zákon se vztahuje na veškerou reklamu (tedy až na několik málo velmi specifických výjimek, u kterých platí speciální právní úprava) bez ohledu na prostředek, kterým je šířena.
Zákon o regulaci reklamy zakazuje takovou reklamu, která je (§2 odst. 3) v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu.
Z hlediska zákona o regulaci reklamy je tedy klíčové zkoumat, zda daná reklama porušuje dobré mravy. V rámci kategorie dobrých mravů lze pak identifikovat 3 základní prvky zakázané sexistické reklamy:
- diskriminace z důvodu pohlaví
- snižování lidské důstojnosti
- obsah prvků pornografie, násilí či motivu strachu
Problém je, že pojem dobré mravy je velmi abstraktní kategorií. Definici dobrých mravů podal Ústavní soud ve svém rozhodnutí II. ÚS 249/97: Dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a času, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právních vztahů.
I tato definice je velmi obecná. Nicméně lze z ní vyčíst, že obsah dobrých mravů se v čase mění a že v rozporu s dobrými mravy je takové jednání, které je v rozporu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Přičemž bezesporu jednou z těchto obecných morálních zásad je i rovnost žen a mužů. Lze tedy vyvodit, že sexistická reklama, která je v rozporu se zásadou rovnosti žen a mužů, je zakázaná pro rozpor s dobrými mravy.
Dalším důležitým (a již zmíněným) pojmem je lidská důstojnost. Pokud reklama snižuje lidskou důstojnost, je zakázána. Ústavní soud lidskou důstojnost definoval (rozhodnutí ÚS 69/04) jako hodnotu ukotvenou v samých základech celého řádu základních práv obsažených v ústavním pořádku. Je s ní spojen nárok každé osoby na respekt a uznání jako lidské bytosti, z něhož plyne zákaz činit z člověka pouhý objekt (…), anebo zákaz vystavení osoby takovému jednání, které zpochybňuje její kvalitu jako subjektu. Lze tedy vyvodit, že reklama, která činí z člověka pouhý objekt, je v rozporu s lidskou důstojností a tedy v rozporu s dobrými mravy a tedy zakázána.
Posledním klíčovým pojmem pro posuzování sexismu v reklamě je pojem prvky pornografie. Pokud reklama obsahuje prvky pornografie, je zakázána. Pojem prvky pornografie Ústavní soud dosud nedefinoval, nicméně vyjádřil se k pojmu pornografická povaha díla (rozhodnutí ÚS 606/03): Test pornografické povahy díla, který by měl být aplikován obecným soudem, spočívá na posouzení, zda celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním. Lze tedy vyvodit, že reklama, která osobě s běžným cítěním způsobí morální pohoršení z důvodu své pornografické povahy, je zakázána.
Dozorové orgány
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání s pravomocí udílet sankce (pokuty).
Krajské živnostenské úřady (pro ostatní reklamy – tisk, venkovní reklama apod.) s pravomocí udílet sankce (pokuty).
Rada pro reklamu (působnost pouze vůči svým členským organizacím) bez pravomoci udílet sankce.